Jsou ranné 60-té léta a právě jste na vlastní oči viděli zakladatele powerliftingu Paula Edwarda Andersona – krále dřepu a pozvedové síly. Tento muž má za sebou úspěchy ve vzpírání, neboť se v roce 1955 stal mistrem světa a v roce 1956 olympijským vítězem v supertěžké váze.

Záznamy hovoří o roce 1955 a národním mistrovství v Clevelandu, kde Paul nadhodil do té doby neskutečných 198 kg a v tehdejším olympijském trojboji (předchůdce dnešního dvojboje) stanovil součet 520 kg.

V roce 1958 se konal prestižní Rusko-Americký zápas v Madison Square Garden. Na závěr soutěže, kdy měl tehdejší špičkový ruský vzpěrač Medvěděv v tlaku zapsaných 157,5 kg, přišel Paul Anderson a s hrozivou vahou 192,5 kg provedl dvě čisté opakování, přičemž u třetího už neuspěl! Paul vytlačil více než v té soutěži kdokoliv nadhodil!

Jako člen prvního sportovního týmu USA navštívil Sovětský svaz, kde bylo vzpírání velmi prestižním sportem. Pro svou postavu (na výšku 176 cm měl okolo 172kg) vysmívaný Anderson nenechal nikoho na pochybách, kdo je nejsilnější. Na druhý den byl v ruském tisku nazván „čudó priródy“.

Po roce 1960 mu byl znemožněn start na Olympijských hrách, protože ztratil statut amatéra kvůli tomu, že přijal za některá svá vystoupení peníze. Škoda pro sport. Nicméně záznamy pokračují dále a to co z nich vyplývá boří i ty nejdivočejší sny o tom, co je dosažitelné a co je v lidských možnostech v disciplíně dřep se zátěží. Ve skutečnosti s Paul Anderson dostal na dvojnásobek toho, co mohlo být do jeho příchodu považováno za světový rekord!

V době kdy byl světový rekord v supertíze 295 kg, prováděl Anderson pravidelně na svých vystoupeních dřepy s 408 kg i v několika opakováních! Na Muscle Beach před publikem a později v televizní show Eda Sullivana dřepl neskutečných 526 kg! Mluvíme o době 30 let před superdresy a speciálními powerlifterským vybavením! Se zátěží 362,5 kg (800 liber) provedl několikrát na ukázku 10 opakování! Dokonce je mu připisován dřep s 590kg!

Pravdou je, že jeho síla ve dřepu nikdy nebyla vystavena  opravdovému limitu. Když se ho jistý pan Strossen zeptal kolik vlastně dřepnul nejvíce, odpověděl mu Paul: „v tréninku dávám 545 kg na paralel.“

Paul začal posilovat na začátku 50-tých let kvůli snaze dostat se do univerzitního výběru amerického fotbalu. Tady vzpomíná Paul Snead (hráč týmu) na první Andersonův dřep. „Na čince jsme měli 160kg, což bylo na tehdejší poměry hodně a Paul to chtěl vyzkoušet. Odrazoval jsem ho, aby to nedělal, protože do té doby nikdy nedřepoval a mohl by se zranit. Paul mě neposlechl a udělal s tím asi deset opakování! Přímo jsem se zhrozil jak je silný a řekl mu, že si nedokážu představit kam by až mohl dojít, pokud by se na cvičení zaměřil.“

Paul se nakonec vydal cestou specializace na vzpírání a už za rok se z neduživého jižanského chlapce stal bumbrlíček, který rostl přímo jako z vody.

V tom čase Paula objevil velmi respektovaný silák Bob Peoples. V roce 1953 vyprávěl o tomto setkání v časopise IronMan.

Bob Peoples slyšel o velkém chlapíkovi, který prý dřepoval s 225 nebo dokonce s 250 kg a požádal ho tedy aby přišel do jeho gymu. Peoples byl přirozeně skeptický, protože úroveň 250 kg byla tehdy světovým rekordem. Tady je to co se stalo slovy Boba Peoplese:

„Když dorazili a já ho uviděl, ztratil jsem do jisté míry pochyby o jeho schopnostech. Ten chlap vypadal jako superman. Na otázku s jakou váhou začne odpověděl, že s 250kg. Naložil jsem mu 250kg a čekal, že selže, jenže on s tím udělal celkem snadno dvě opakování! Jenže to nebylo všechno. O měsíc později přišel do mé posilovny znovu a provedl přede mnou perfektní dřep s 272,5kg (600liber)!“

Zasvěcení se začali ptát: „Jak se stal tak silným tak rychle?“ Podle Peoplese to bylo tím, že dřepoval celý den a to každý druhý den! Obden rovněž pracoval na benči a pár dalších cvicích. A kromě toho prý pil hodně mléka.  

Paul Anderson věřil, že dřep je nejdůležitějším z cviků a je klíčem k síle. To všechno v době, kdy ruští ani američtí vzpěrači moc dřepy necvičili. Tomy Kono (tehdejší elitní vzpěrač) vzpomíná na mistrovství v Mnichově roku 1955. „Paul byl příčinou značného rozruchu, protože dělal bez rozcvičení 10 dřepů s 317,5 kg! Navíc je provedl tak dynamicky, že to vypadalo, jakoby cvičil bez činky! Anderson použil takovou váhu, protože činka neumožňovala naložit více.“

Jak tedy trénoval? Strossen píše, že Paul kombinoval krátké intenzivní cvičení s přestávkami a to prováděl celý den. Například dělal 10 opakování s 272,5 kg, odpočíval půl hodiny a pak přidal další sérii o 10 opakováních, aby po dalších 30 minutách zvýšil váhu a nakonec se dostal k 382,5 kg pro dva a více opakování. Trénink zakončil půldřepy s 545 kg a čtvrtdřepy s 816kg. Během přestávek pil hodně mléka, podle Boba Hoffmana, kouče vzpěračského týmu USA vypil během 14 hodin cca 13 litrů.

Klamný vnější vzhled ovšem neznamenal obezitu! Se svojí váhou okolo 150kg zaběhl 40 yardů za 5 sekund a 100 yardů za 11,6 sekund. Do dálky z místa skočil 3 metry a do výšky (tzv. Sargeantův test) dosáhl 82 cm!

A jak vlastně rostl? Posuďte sami. Ve 12 letech vážil 72 kg, v patnácti 88kg, v šestnácti 105 kg, v osmnácti 115kg, v devatenácti 122 kg a ve dvaceti 130 kg. Ve věku 23 let měl už mezi 152-162 kg!

Sám Paul píše: „Jedl jsem spousty syrových vajec, dělal jsem si v mixéru koktejly z mléka, vajec a příchutí, pil jsem čistou želatinu s pomerancovým džusem, míchal jsem vymačkané burské oříšky se sójou, lisoval jsem šťávu ze syrového masa, jednou jsem zkoušel pít syrovou hovězí krev a při náročném tréninku jsem snědl až čtvrt litru medu, jedl jsem i syrové mořské ryby a živočichy.“

Celý Andersonův příběh má přitom hluboký náboženský podtext. V dětství vážně onemocněl a později byl přesvědčen, že přežil díky motlitbám rodičů. Když v roce 1956 vybojoval olympijské zlato, slíbil Bohu za vítězství oddanou službu. Sám založil Domov mládeže, kde bez státní pomoci ve vlastní režii vychovával mladistvé delikventy. „Věřím, že Bůh určil, abych dělal něco mimořádného,“ tvrdil Anderson. „Jinak by mi přece nedal takovou sílu! Jezdil křížem krážem přes USA a vystupoval v silácko-kazatelských exhibicích. Pracoval 40 týdnů v roce, vykonal i 500 exhibic a to všechno 17 let!

Nakonec jen pár čísel o jeho síle. V roce 1957 veřejně zabenčoval 272 kg (600 liber). Maximum měl okolo 288 - 300kg! V mrtvém tahu ho limitovaly malé dlaně, i tak regulerně vytáhl 355 a 372 kg. Tomy Kono uvádí pozved s háky s 454 kg. Od kolen zvedal 835kg a ke kolenům 1660kg v roce 1955 v Bagdadu.

Exceloval v pozvedu zády. V Guinesově knize rekordů má zapsáno 2940kg! Tvrdí se, že přinejmenším jednou zvedl ještě více – totiž kolotoč obsazený lidmi o celkové váze cca 3150kg.

Oblíbeným cvikem byl tlak s jednoručkou s úklonem do strany. Reference mu přisuzují 11 tlaků pravou a 5-6 tlaků levou rukou s činkou o váze 136 kg, nebo 40 opakování se 107 kg činkou.

Až zítra znovu půjdete na trénink a činka se vám bude zdát těžká, vzpomeňte si na Paula Andersona!

Zdroj: www.kulturistika.com