Mnozí z Vás jistě zaregistrovali, že se na nedávném oblastním mistrovství severní a jižní Moravy představil neskutečný obr Petr Petráš a ve váze nad 120 kg předvedl výkon větší než loňský mistr světa, a to hned o víc jak 7 kg, když po lehkých pokusech nasbíral v celkovém součtu 1080 kg v trojboji (video a krátký rozhovor bezprostředně po závodech jsme Vám již přinesli zde). Jelikož se takové výkony nevidí každý den, neváhal jsem, Petrovi zavolal a domluvil si s ním schůzku, abych vám mohl tohoto obra z Podivína blíže představit.

S Petrem jsem měl domluvený sraz na úterý 8. 2. v Podivíně na čerpací stanici. Protože jsem přijel o chvilku dříve, rozbalil jsem si svačinu, že se nacpu. V tom se ale na benzinu přiřítilo tmavé BMW řady 7 a z něho vystoupil zatím ten největší chlap, jakého jsem kdy viděl. Bylo hned jasné, že se jedná o Petra. Po domluvě jsme popojeli do města k posilovně Gita Podivín, kam se šel Petr lehce protáhnout po závodech. Na trénink si přivezl i svého sparinga Michala Létala a svou přítelkyni Adrianu. Z tréninku jsem udělal několik fotek a také video, na které se můžete těšit v následujících dnech. Co jsem se od tohoto obra dozvěděl?

Petře, tebe zatím nikdo moc nezná a všichni určitě přemýšlí, kde ses tak najednou vzal. Řekni nám tedy prosím něco blíže o sobě, představ se čtenářům a vezmi to pěkně od začátku.

Petr Petráš při lehkém tréninku krátce po závodech

Narodil jsem se 28. 10. 1984 ve Valticích a s rodiči jsem vyrůstal zde v Podivíně, kde jsem absolvoval i základní školu. Poté jsem nastoupil na učňák, obor autoklempíř. Po škole jsem šel na rok na vojnu do Náměště nad Oslavou a později do Přerova k protiletadlové obraně. Zajímavé je, že při nástupu na vojnu jsem měl 140 kg a po ní jen 98 kg.

V současné době bydlím s přítelkyní Adrianou v Břeclavi, kde pracuji u firmy AVE jako řidič nákladního vozidla. V minulosti jsem zkoušel jezdit i dálkově s kamiónem, ale protože jsem u toho moc hubnul a nemohl jsem cvičit, po 3 měsících jsem toho zanechal, nebylo to nic pro mě. U cvičení jsem byl už od 7 let, kdy mě bral do posilovny můj otec. Později ve 12 letech jsem jezdil motokros, získal jsem titul mistra ČR a mistra Rakouska, ale protože to bylo velmi finančně nákladné, s motokrosem jsem musel skončit. Zkoušel jsem dělat chvilku i jiné sporty, až jsem ve 14 letech začal pravidelně chodit do tohoto fitka, ze začátku se svým dědou. V tomto období mě oslovil náš trenér Láďa Svoboda a přemluvil mě k závodění v silovém trojboji. Pár závodů jsem absolvoval jako dorostenec a pak i jako junior. Tenkrát jsem všechny závody chodil bez dresů.

Co mám rád? Hlavně jídlo, a to hodně jídla, zejména maso - miluju hovězí steaky a z příloh asi rýži. Nepiji žádný alkohol a nekouřím. V hudbě nemám žádný vyhraněný styl, poslouchám skoro vše. Do kina nechodím, protože se nevejdu do sedaček, což mě štve, mají malá křesla. Jako relaxování využívám pouze spánek, zkrátka jen práce, cvičení, jídlo a spánek.

Vraťme se k tvé první soutěži v trojboji. Jak jsi na ní dopadl a jaké byly tvé výkony?

Na mých prvních závodech jsem byl ve Vranovicích v roce 2000 jako člen družstva, vážil jsem 84 kg a nazvedal jsem 465 kg v součtu (dřep 175 kg, benč 110 kg, mrtvý tah 190 kg).

Jak trénuješ v současné době a kdo Ti pomáhá s tréninky?

Stále jedu stejný trénink, tělo mám rozdělené do tří dnů a v disciplínách využívám pyramidového systému zvyšování váhy. Pokud se cítím unavený, v disciplíně nejedu pyramidu, ale uberu váhu a udělám více opakování. Jediné, co měním, jsou doplňkové cviky, kde jeden týden přidám ke dřepům legpress, další týden pak čelní dřepy a tak to stále točím. Na ramena zase střídám jeden týden tlaky s velkou činkou před hlavu, pak za hlavu a následně tlaky s jednoručkami. U doplňkových cviků se počet opakování pohybuje od 8 do 12. A s kým jsem cvičil? Nejprve s dědou, pak se Zbyňkem Juřátkem a od roku 2006 cvičím s Michalem Létalem. Technické zázemí ohledně trojboje zajišťuje předseda oddílu Gita Podivín Ladislav Svoboda. Tréninky s Michalem plánujeme sami.

Trénink

• pondělí: prsa, triceps, biceps, břicho, lýtka
• úterý: kardio
• středa: nohy, mrtvé tahy
• čtvrtek: kardio
• pátek: záda, ramena, břicho, lýtka

Pondělí

Středa

Pátek

Petrovo domovské fitko - Gita Podivín

Zajímalo by mě, jak se stravuješ a jak vypadá tvůj běžný jídelníček. Nasytit takové velké tělo není úplně lehké, to znám i podle sebe, používáš nějaké doplňky výživy?

Den začínám snídaní v 5:00 pořádnou porcí müsli s jogurtem, aminokyselinami, proteinem a kloubní výživou, kolem 10:00 mám svačinu - samotnou čtvrtku kuřete, na chuť. V poledne jedu domů na oběd a většinou mám pytlík rýže a tak 300 g masa. Snažím se vše dělat bez soli a omastku. Když jdu na trénink, tak si dávám okolo 15. hodiny aminokyseliny a kofeinové tablety, po cvičení si dávám opět rýži s masem a na noc dávám protein. Když netrénuju, tak místo toho sním další dvě porce jídla. Mezitím ještě jím vejce a mléko, plato vajec mám tak na dva dny. Občas si dám před tréninkem i čokoládu. Za den vypiji kolem 4 litrů vody. Z doplňků tedy používám hovězí aminokyseliny, proteinový 90procentní izolát a kloubní výživu, víc nepotřebuji.

Proč jsi nezávodil pravidelně v minulosti? Teď to byla odmlka 4 roky a naposledy jsi závodil, jestli se nepletu, v roce 2007?

Právě v roce 2007 jsem si při dřepu udělal něco s kolenem, hrozila mi i operace, ale nakonec jsem to rozhýbal při rehabilitaci. Měl jsem potom takové období, kdy jsem si říkal, že závodit nebudu a budu si cvičit sám pro sebe, dokonce jsem přemýšlel i o estetice (kulturistice). Nakonec ale trojboj zase zvítězil a začal jsem se připravovat na rok 2010. Na posledním tréninku před prvními závody mi ale prasklo v zádech při mrtvole na 370 kg, až jsem upadl na zem, celý týden jsem pak ležel, takže zase celá sezóna pryč. Od té doby cvičím mrtvý tah bez pásku a je vše v pohodě. Letos to zatím vše drželo, jen mě trochu zlobí předloktí na levé ruce, ale to už mi ve startu nezabránilo.

Co dresy, jak ses s nimi popral a sehnal jsi vůbec velikost na sebe?

Na dřepy a mrtvý tah používám stejný dres, u mrtvoly ho využívám celkem dobře, na dřepu si myslím, že bych potřeboval větší, moc mi to zatím nesedí. Dres na benč je v pohodě, jen když ho potom sundám, bolí mě dost ramena. Zatím mám problém sehnat větší dres na dřepy.

Jaké máš cíle do budoucna, budeme tě moct ještě někde vidět závodit?

Chtěl bych jít konečně v dubnu na mistrovství republiky do Nymburka, a pokud to zdraví dovolí, závodit i na mistrovství Evropy a světa, které jsou u nás v Čechách. A vzhledem k tomu, že mi závod na oblasti moc nevyšel, chtěl bych se zlepšit a překonat hranici 1100 kg v trojboji a udělat třeba i nějaké rekordy. A nesmím zapomenout, že se těším, až spolu my dva změříme síly.

Na to se těším také, jen škoda, že zatím nejsem v té nejlepší formě, ale pracuji tvrdě na tom. To mě přivádí na jednu zajímavou věc, když už se spolu takhle bavíme, rovnou se tě zeptám, nechtěl by sis se mnou někdy ke konci mé přípravy před mistrovstvím Evropy zatrénovat? Dát společný trénink?

To je výborný nápad, to se mi líbí, určitě se ozvi, rád se toho zúčastním.

Tak to je skvělé, ale teď už zase k tobě. Pochlub se nám, jaké dáváš výkony bez dresů (RAW) v jednotlivých disciplínách nebo cvicích?

Ve dřepu jsem dal jen v bandážích 380 kg jedno opakování, v benči s odrazem od hrudníku lehce 260 kg, čistě 250 kg, mrtvola 350 kg mi nedělá problém nikdy. Z ostatních cviků dám třeba 200 kg na tlak na ramena před hlavu, bicepsové zdvihy jezdím osm opakování se 120 kg a tlaky na prsa jezdím se 70kilovými jednoručkami. Obvod přes biceps mám 56 cm. Můj nejoblíbenější cvik je zrovna ten, který mi nejvíce jde.

Petr Petráš a Milan Špingl

Co sponzoři, máš nějaké?

Sponzory žádné nemám, ale hodně mi pomáhají mí kamarádi, zejména Michal.

Potom, co jsi předvedl takový perfektní výkon, se samozřejmě hned objevily řeči, že jsi toho musel dosáhnout jedině s pomocí anabolik, že takové výkony se bez nich zvednout nedají. Jak reaguješ na podobné řeči, jak je snášíš? Ptám se, protože to samé znám já a dost mě to štve.

Já to neřeším, prostě to pouštím z hlavy. Řeči ostatních mě nezajímají.

Teď jako vždy na závěr, chceš ještě něco k rozhovoru dodat, nebo někomu poděkovat?

Chtěl bych poděkovat Láďovi Svobodovi, že tady už celých 21 let vede tenhle náš oddíl, dále bych poděkovat rodině a přítelkyni Adrianě, že mají se mnou trpělivost. Pak samozřejmě sparingovi, bez kterého bych si už trénink nedokázal představit, a vůbec všem lidem, kteří mě podporují a fandí mi. A vzkaz pro všechny - pořádně jezte a tvrdě trénujte! Bez toho žádné výsledky nejsou.

Petře, díky za rozhovor, přeju pevné zdraví a uvidíme se na republice a na společném tréninku.